Zvláštní, jak světové dění rámuje jednotlivé ročníky našich hodnocení. A jak, s pohledem upřeným zpět, jeví se včerejší starosti mnohem snazší ke snášení. Pokud jsem snad doufal, že letošní hodnocení pošlu do světa zhluboka si vydechujícího z doznívající pandemie, opak se stal pravdou. Náš dech se tají opět a z důvodu ještě temnějšího, z barbarské války málem na dohled našich domovů.

Přemýšlel jsem, zda má smysl hodnocení vydávat.

Myslím, že ano. Spolu s porotci jsme měli data prakticky poskládaná, fotky, hodnocení slovní i bodová. Nechat tu práci vyjít vniveč by byla škoda.

Přijměte proto prosím pozvání k dalšímu ročníku našeho žebříčku.

Kdo mohl čekat, že i sto let po pádu Rakouska-Uherska budeme my Češi (a Móravci a Slezci, jak kdysi pravil chorvatský kapitán Tony vítající nás na své lodi lodi Vójka) pořád ještě úpět.

Nikoliv však pod zkostnatělou monarchií, ale pod náporem epidemie, kterou zvládáme každý jinak, avšak společně nijak extra.

V jejím důsledku letos vídáme hokejové dresy spíše z dálky, prostřednictvím online přenosů či sociálních médií. Teď však přijměte pozvání k pohledu zcela opačnému. K podrobnému zkoumání poroty hodnotící dresy okem bedlivým a přísným, ale pokud možno spravedlivým.

Protože tradiční žebříček hokejových dresů právě začíná.