Extraliga, Hokej

Žebříček dresů v Extralize ledního hokeje 2019/20

Na čele raší kapky potu, hruď se prudce dme, jak se plíce snaží dohnat výkonem rozpumpované srdce. Kamery ostří, hledají detail, oči se upírají k tabuli skóre.

Odvedli vše, co v nich jen bylo, teď ale tají jejich se dech. Bylo to dost? Nebo snad málo? Ocení pruhy na bocích dresu, budou se líbit letošní čísla? A co ta reklama přes celá záda? Nehrozí příště nižší liga?

Ale teď tiše, zadržte slova, porota tahá ta svoje čísla. Proklatý žebříček, už je tu zase, proklatý žebříček, přichází znova!

Způsob hodnocení

Bodování je pokud možno absolutní, 0 – 10 bodů. 

10 bodů je maximum, na takový by se měl dostat dres na úrovni top týmů NHL. 0… je naopak nula. Rozpáraný okresní přebor s reklamou na místní kasino.

Přesná pravidla, jak body udílet v rámci škály, stanovena nejsou. Jsme na webu zabývajícím se sportovní estetikou a podle toho vybírám porotu. Do osobních preferencí však už hodnotitelům nevstupuji.

Porota

V letošní porotě vítáme jednu novou tvář. Nabídku hodnotit dresy přijala Jana Mensatorová. Fotografka, jež má ke sportu velice blízko a jejíž snímky pravděpodobně dobře znáte, neboť pravidelně zdobí články projektu Bez frází.

Další hodnotitelé jsou známé firmy.

Tomáš Kučera alias @KohyCZ, marketingový ředitel Motoru České Budějovice a autor projektu Hokejové pikošky.

Do poroty se vrací též Pavel Kout alias @pavelkout, známý harcíř sportovně grafického světa se sklonem ohýbat barevné spektrum satelitních snímků jižních Čech do červeno-bílých odstínů.

Všem třem jim velice děkuji jak za ochotu jít se svou kůží na trh, tak za čas, který hodnocení věnovali.

A čtvrtým do party je letos opět i autor článku, to protože tentokrát nikde neremcal do přípravy dresů, tedy se dostal mimo střet zájmů.

Tedy /víření bubnů/ – letošní žebříček dresů přichází!


14. místo: HC Kometa Brno — 3,3 bodu

Jana Mensatorová: 6

Tomáš Kučera: 3

Pavel Kout: 3

Karel Hejkal: 1

KH: Chápu, že navrhovat dresy právě Kometě je peklo. Snad proto letos grafik kapituloval a prostě jen namaloval kšandy podél všeho toho reklamního balastu. Pocud jsou reklamy, odsud dres, jako by nám chtěl sdělit. Nakonec se však zvrtlo i to, v podpaží vidíme další propagaci.

Pak už vlastně ani nevadí, že jsou k dresům loňské štulpny a jméno už tradičně ztraceno kdesi v přehybu kalhot.


13. místo: HC Olomouc — 3,8 bodu

Jana Mensatorová: 6

Tomáš Kučera: 2

Pavel Kout: 4

Karel Hejkal: 3

KH:
2018 Ctrl+C
2019 Ctrl+V

Tuto komerční pauzu využiju k úvaze. Rozumím motivaci, kterou kluby mají pro změnu designů. Komerční, marketingovou. Prodáme dres, ukážeme partnery.

Na stranu druhou, není to legrace, střílet rok co rok kvalitní design. A ruku na srdce, v lize to je vidět. Nebylo by fajn trochu přibrzdit? Vybrat jen ty skutečně povedené, obměnit po pěti, sedmi letech? Budovat tradici?

Olomouc touto cestou jde. A zrovna tohle je naprosto v pořádku.


12. místo: Mountfield Hradec Králové — 4,3 bodu

Jana Mensatorová: 7

Tomáš Kučera: 4

Pavel Kout: 4

Karel Hejkal: 2

KH: Jsou kluby, kde se grafici na každou sezónu evidentně těší. Hrají si s návrhy, ladí, z výsledku je to pak cítit.

A pak jsou nejspíš i takové, kde berou dres jako nutné zlo. V pravidlech to je, fanoušek si též žádá své, tak se zase přemůžeme. Hradec řadím právě sem.

Krom obstojně řešené typografie a důstojně umístěných i čitelných jmen hráčů prakticky není co pochválit. Sorry.


9.-11. místo: HC Vítkovice Ridera — 4,8 bodu

Jana Mensatorová: 7

Tomáš Kučera: 5

Pavel Kout: 4

Karel Hejkal: 3

KH: Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán. Nejinak tomu je u týmu Vítkovic. Pro letošní dresy zvolili od pozlátek oproštěnou barevně strohou verzi loga a rázem se co do kultivovanosti posunuli o příčku výš.

Jenomže věci se dějí v kontextu.

A barevně i rozměrově ukřičené reklamy na zbytku dresu jako by rázem začaly hrát přesilovku. Dres sám o sobě, provázanost prvků, způsob řešení pruhů, čísel, to vše tvoří výborný základ. A tkaničky u krku? Ou yeah!

Designéři odvedli své a nevedli si vůbec špatně.

Teď jste ale na tahu vy v pozadí, partneři klubu. Nechte design trochu dýchat, opusťte hyzdivé bílé záplaty. Svolte ke kompromisu. Na důstojnosti vám to neubere, ba právě naopak.


9-11. místo: HC Dynamo Pardubice — 4,8 bodu

Jana Mensatorová: 6

Tomáš Kučera: 5

Pavel Kout: 5

Karel Hejkal: 3

KH: Týmy, kterým neladí dres a štulpny, design flákají. Pardubice jsou jedním z nich, je mi líto. Ano, zvláště vrchní část co do možností limitují reklamy. Ale kdo chce, cestu si najde.

Celek zachraňuje alespoň strohost designu. Nerozbíjí se tak barevný kontrast a detail se nepřetahuje s reklamou. Pomáhá i dobrá kombinace týmových barev a na domácí poměry povedené výrazné logo.


9-11. místo: HC Energie Karlovy Vary — 4,8 bodu

Jana Mensatorová: 7

Tomáš Kučera: 3

Pavel Kout: 4

Karel Hejkal: 5

KH: Za ty dresy dostali Karlovarští za uši už před sezónou. Od boku pořízenými fotkami ze zákulisí pivního stanu počínaje, dost divokým designem konče. 

A hle, v klubu na kritiku slyšeli – a do soutěže tým vstoupil se značně umírněnější variantou. Udělal dobře a možná půjdu proti proudu, protože mne ten design baví. Připouštím, není nejhokejovější na světě. Má však hlavu a patu.

Občas totiž hrajete s kartami, jaké máte.

Logo týmu je tuctová grafika na úrovni ikonky z fotobanky. Zakomponováním znaku do názvu jako by autoři zkoušeli z té šlamastiky vybruslit. OK, ne nutně úspěšně, co projde na tričku, pro dres nestačí. 

Pořád však je výsledkem ukočírovaný kompaktní celek. Design pruhů ladí s logem, nese v sobě i vizuální odkaz na energii v názvu. Sponzoři řešeni kultivovaně, typografie dynamická, čitelná, vkusná. Barva čísel odráží odstíny výraznějšího partnera na kalhotech.

Co by za takový soulad dala Sparta.


8. místo: HC Sparta Praha — 5 bodů

Jana Mensatorová: 7

Tomáš Kučera: 5

Pavel Kout: 5

Karel Hejkal: 3

KH: Pokud se Olomouc, Pardubice nebo Třinec chtějí podívat, jak řešit minimalistické dresy, mají dvě možnosti. Chtějí-li jít na dřeň, inspirace čeká třeba u Detroitu či Toronta. Preferují-li aspoň nějaký detail, je tu Sparta posledních let .

Základ dresů mívá Sparta totiž strohý, přesto vyvážený a kompaktní, doplněný minimalistickým detailem typu štráfek nebo tkaničky. A tón udává kapelník v podobě důrazného S na hrudi.

Se zbytkem už je to značně horší.

Prvně – nechápu současnou spraťanskou obsesi historickou estetikou a vizuálem helmy. Sportovní Sparta se za více než století stala natolik jedinečnou značkou, že si bohatě vystačí s vlastní identitou. Nechat ji soupeřit s výrazným antickým symbolem, jakkoliv ten odkaz dostala do vínku, není šťastné. Každý pes jiná ves.

No a potom – potom ta polepená hrůza. Co do neochoty partnerů jít alespoň do verze bez podkladu zřejmě dno extraligy. Čest výjimce na ramenou. Smutný pohled.


6.-7. místo: HC Oceláři Třinec — 5,3 bodu

Jana Mensatorová: 7

Tomáš Kučera: 5

Pavel Kout: 6

Karel Hejkal: 3

KH: Na definici spodní hrany minimalismu, zvláště u dresu zatíženého reklamou, se s týmem Třince neshodnu. Soutěž v prostných také nevyhrajete sebedokonalejším kotrmelcem s čistým doskokem. Ač je ten dres jinak prost výstřelků a má příjemný barevný kontrast, je to málo.


6.-7. místo: HC Škoda Plzeň — 5,3 bodu

Jana Mensatorová: 8

Tomáš Kučera: 4

Pavel Kout: 5

Karel Hejkal: 4

KH: Dresy Indiánů stojí za povšimnutí. A jsem trochu rozpolcen. Protože minimálně vršek má fakt šmrnc.

Třeba čísla. Sám bych čísla s gradientem nikdy nepoužil. Ale vyvažují-li estetiku loga hlavního partnera, dává to hned jiný smysl. Stejně tak fungují černé prvky modrého dresu. Komunikují s barvou týmového znaku a dodávající tmavě modrému celku elegantního vzezření.

Co mě naopak drží zpět? Určitě strhnu body za věci, na nichž bazíruji víc než jiní. Za malé logo a jména dole. A neladí mi celek. Barevné přechody a kombinace modrých, zdobné retro kosočtverce, výrazně minimalistické štulpny – něco z toho je navíc.


5. místo: BK Mladá Boleslav — 5,5 bodu

Jana Mensatorová: 9

Tomáš Kučera: 4

Pavel Kout: 5

Karel Hejkal: 4

KH: Světlý dres nepochybně lahodí oku. Černá dává vyniknout zářivě bílé i čistotě dresu, tmavě zelená vše zdárně doplňuje. Štulpny ladí, reklamy jsou prosty barevných podkladů. Zřetelně čitelná jména tam, kde mají být. Toť první pohled.

Ten druhý? Při těch možnostech trochu nuda. Neohrabaný font, usedlost designu, absence jiskry. A byť je logo Škody povedenější než klubové, opět je na pozici, jež mu nepřísluší.


4. místo: Rytíři Kladno — 5,8 bodu

Jana Mensatorová: 7

Tomáš Kučera: 6

Pavel Kout: 4

Karel Hejkal: 6

KH: Toho dresu je věčná škoda. Minimum reklam, ucházející znak, vícero variant modré – a oni z toho udělají hnedle vánoční balící papír.

Fantastická mi přijde typografie. Výběr fontu, stylizace čísel. To má grády! Parádně nakročeno mají štulpny, řízný kontrast světlé varianty i vibrující tóny modré u té venkovní. K tomu dominantní přísně stylizované logo tam, kde má být. A pak se to náhle rozplizne.

Barevný přechod. Proč? Maličké znaky. Proč? Zlatá reklama. Proč?

Vím, kompromisům se člověk nevyhne. I úlitbu však lze učinit citlivě a s respektem k celku. Rytíři zůstali někde na půl cestě. Jednou nohou ve špičce, druhou kdesi ve slepých uličkách devadesátých let. Škoda.


3. místo: Bílí Tygři Liberec — 6 bodů

Jana Mensatorová: 7

Tomáš Kučera: 6

Pavel Kout: 5

Karel Hejkal: 6

KH: Bílí tygři hrají v jedněch z top dresů ligy. Barevně mi sedí obě varianty, je tam kontrast, uměřené a vkusně začleněné reklamy. A způsob využití barvy Tipsportu ve prospěch designu dresů je šikovný.

Co jinak? Snad nuance. Vyšetřit o kousek víc místa, aby pruh v pase nebyl proužkem? Odlišit varianty více než jen prohozením barev? Zkrátka špetka koření, šmrncu navíc. To vše klidně při zachování jednoduchosti designu, protože tady má smysl a dohromady funguje.

Přesto – ještě jeden postřeh. Trochu mi přijde, jako by dresy Tygrů byly o kousek víc konzervativní, než je nutné. Opatrné. Usedlé. Netkví to nutně ve stylu. Font bez ozdob, strohé plochy, barevnost, to vše má smysl. Ale jako by tomu vždy chyběl ten poslední krůček. Krůček, co zakřiknutou krásu promění v životu nebezpečný šmrnc, nad jakým všem spadnou brady ;).


2. místo: PSG Berani Zlín — 6,3 bodu

Jana Mensatorová: 7

Tomáš Kučera: 5

Pavel Kout: 6

Karel Hejkal: 7

KH: Za mne nejlepší letošní dresy. Možná ne v každé jednotlivé disciplíně, jako celek však ano. Snad proto, že Berani dovedli i dílčí hendikepy proměnit ve výhody.

Asi nejvíc mě zaujala kombinace dvou modrých. Zlín se dlouho pral s nesouladem odstínů dresů a různých druhů výzbroje. Což není snadná věc, zvlášť u různých dodavatelů a sériové výroby.

Zlínští na to šli od lesa. Modré použili rovnou dvě, přidali teplou žlutou – a bum! Rázem má dres parádní říz.

K tomu připočtěme monochromatické provedení většiny reklam, letos konečně včetně kalhot. Jakkoliv jich není málo, pořád patří k nejstřídmějším a nejkultivovanějším v lize. Dále dres zdobí krásně vyšívané logo a sice lehce konzervativní, přesto výsostně hokejový design. Vše završí ucelená práce s detailem vyladěným od nárameníků až po štulpny.

Co chtít víc? Zakažte prosím v kabině bílé izolepy s logem. Jsou strašné a design devalvují. Jo a ten třetí dres s cihlami, protože je pouze sváteční, tak ten budu dělat, že jsem neviděl.


1. místo: HC Verva Litvínov — 6,8 bodu

Jana Mensatorová: 7

Tomáš Kučera: 7

Pavel Kout: 7

Karel Hejkal: 6

KH: Černá varianta je zabijácká. A to říkám vzdor tomu, že jsem byl skeptik. Viděl jsem předsezónní vzorek dresů a zrovna mě nenadchl motiv hokejek na tmavých plochách. Nemám takové serepetičky rád. Ale víte co? Ono to funguje. Vzor vypadá trochu jako pletený, možná jako kroužková zbroj. A dává dresům nečekaný detail i styl.

Cheza má tradičně skvělou a čitelnou typografii, jakkoliv předchozí ostřejší font mi seděl lépe. A detaily typu tkaničky, našitá čísla či dokonce kompletně vyšívané logo, tohle kdyby viděla fotbalová repre!

Pár drobností přesto zamrzí.

Na dresech opět chytají dech barevné verze reklam, na ramenou duplicitní. Nebo patrně širší český střih dresů, co nedá vyniknout tmavým rukávům domácí varianty tolik, jako třeba u Coyotes. A obešel bych se i bez maskota na zadní straně dresu 😉


Závěr, shrnutí, dobrou noc

Podívám-li se na aktuální dresy v nějakém celku, mám dojem, že vidíme několik trendů.

První – dost klubů na dresech opravdu maká. Zlín, Plzeň, Vítkovice, Vary, stabilně pak Sparta, Litvínov. A třeba i Kladno, Liberec. Vkus je různý, někdy to člověka osloví víc, někdy méně. Ale je vidět, že za návrhy stojí práce, myšlenka, snaha.

Druhý, stejně tak pozitivní – jde to i bez záplat. Boleslav, Liberec, Zlín, Plzeň, Vary, Litvínov. Všichni to dokazují. Ty dresy jsou ihned o stupeň výš.

Třetí – nic není věčné. Taková Sparta měla pár let zpět hnedle čisté dresy, a kdeže ty časy jsou. Ale ona každá voda nakonec steče dolů a… víte jak 😉

Kredit – fotografie

A na úplný konec ještě mnohé díky těm, jejichž fotky jsem pro článek použil. Snad na nikoho nezapomenu, pokud napíšu, že šlo o tyto autorky a autory:

Ivo Dostál, Milan Podpera, Stanislav Souček, Jiří Princ, Alena Zapletalová, Jiří Zaňát, Jan Pavlíček, Hynek Haruda, Lukáš Filipec, Petr Kotala, David Peška, Kateřina Macečková, Jan Štěpánek, Martin Flousek, Aleš Bedlík, Jan Jedlička, Jan Pořízek, Josef Poláček, Pavel Mazáč

Previous Post